Růžová není přímou barvou – to je třeba si uvědomit – nýbrž pastelem. Vzniká
spojením červené a bílé. Na rozdíl od své příbuzné červené nepředstavuje žhavou
vášeň, ale ani úplnou nevinnost jako druhá přímá příbuzná – bílá. V růžové nacházíme něhu, křehkost, sentiment, ale zároveň i eleganci. Tato jemná a voňavá barva v sobě spojuje volnost a zároveň něžnou, táhlou aktivitu. Vyvolává jemný, mysl povznášející účinek dobré nálady. Podněcuje nás, abychom své pocity štěstí nejen dokázali naplno prožít, ale ani se je nestyděli vyjádřit…

Kult růžové je téměř všudypřítomný. Podvědomě v nás otevírá libé pocity, harmonizuje je a svým pozitivním vyzařováním ovlivňuje naši náladu.

I přes svou pozitivní symboliku a charakteristiku vzbuzuje použití růžové živé diskuze a polemiky. Má možná stejný počet obdivovatelů, kteří ji zbožňují, jako těch, kteří jí pohrdají či ji dokonce zatracují. A protože ji považujeme za barvu ženskou (stejně tak jako modrou za barvu mužskou), očekávali bychom antipatii spíše mužů.

Překvapivě jsou to spíš oni, kdo jsou při negativním hodnocení růžové zdrženlivější. U mužů je nechuť k růžové podněcována asociací: růžová = jemnost = zženštilost = slabost. A tyto vlastnosti přece žádný „pořádný“ muž mít nesmí. Je zajímavé, že u žen je asociace a s ní spojená antipatie stejná a je ještě doplněna o spojení: barbie = blondýna = naivita = hloupost. Pořadí si každý může přeházet podle libosti. To, že použití růžové obě pohlaví tolerují a možná i preferují pro dívky do věku 6–10 let, snad ani nemusíme zdůrazňovat. Tam je daná asociace patřičná a ochranitelský efekt, který růžová barva na oblečení u druhých vyvolává, je zde žádoucí.

Je pravda, že reklama a hlavně zažité stereotypy růžové genderově příliš nepomáhají, ale co kdybychom se nechali inspirovat historií? Její popularita v minulosti neklesala. Naopak. Bylo období, kdy růžová bývala výsadou pouze mladých, úspěšných mužů. Později, v secesi a art deku, se stala součástí nejen šatníků, ale i interiérů a fasád. Postupně se v interiéru zařadila mezi typické barvy romantického stylu. Dnes můžeme růžovou nalézt v mnoha dalších stylech, jakkoliv nemusí být jejich nosnou barvou.

Nejvíce se jí inspirovali Francouzi, a to nejen v módě, ale i v interiérové architektuře. Pro ně je růžová „chic“ výzvou a umí s ní krásně pracovat. Často ji vidíme také v anglických klasických, moderních i avantgardních interiérech. Všimněme si též její oblíbenosti ve východních kulturách – při výzdobě vnitřních prostor v Asii či Orientu i na látkách plných sytých barev. A takto bychom mohli pokračovat dále. Zdá se, že vlna negativních emocí směrem k růžové barvě zasáhla pouze nás, země dotčené šedým obdobím socialistické „jednoty“ ve střední Evropě. Jen pomalu se z těchto předsudků osvobozujeme, stále se ještě nedokážeme uvolnit. Současné důchodce již těžko přesvědčíme, jak by jim k bílým vlasům růžová na svetrech, košilích i šálách slušela. Jen ti, kteří mají stále možnost cestovat, se nechávají svými „západními kolegy“ inspirovat a zjišťují, že růžová jim nejen dodá barvu do tváří, ale dokáže na ní vykouzlit i úsměv.

Mezi lidmi ve středním věku již také není „pán v růžové košili“ takovou raritou. Snad pomáhají i rady v manažerských příručkách, které symboliku růžové využívají i v pracovních vztazích. Růžová v okolí vyvolává reakce ochranitelské, zjemňuje napětí. Toho pak tvrdý manažer (který v šedé barvě bude vypadat nepřístupně a možná až arogantně, kdežto v jemné růžové se jeho tvrdé rysy a hrany zjemní, otupí) dokáže účelně využít.

My ženy nosíme růžovou častěji než muži, i když u některých se objevuje pouze na nehtech či jako růž – na líčkách a rtech.

Škoda jen, že v interiéru je u nás růžová pouze doménou dětských dívčích pokojů, maximálně ji můžeme objevit ještě v ložnici singl mladé ženy. Mnozí namítají: vždyť růžová je tak sladká! Nechci, aby můj pokoj vypadal jak přeslazený dort. Jistěže, růžová může být sladká a interiér, kde to přeženeme s krajkou a volány, může vypadat jako přezdobený dortík. Ale růžová může být také decentní, krémová, hedvábná a jemná. Nebo může působit až lehce dráždivě a dekadentně v kombinaci s temnou černí a industriálními prvky či naopak popartově umělecky a bláznivě divoce v kombinaci s tyrkysem, banánově žlutou a smaragdově zelenou. Může nám připomínat dětství jako pastelově jemná a světlounká či věk rebelie jako pěkně výrazně křiklavá. Růžová ve svých odstínech a kombinacích může být téměř čímkoliv. Dokáže být jak romantická, sofistikovaně elegantní, tak i umělecky extravagantní. Vychutnat si ji lze v mnohých podobách.

Jak jsme již zdůraznili, popularita růžové je postavena na psychologii – vlivu na duševní stav a emoce. Světoví designéři to pochopili, a proto svými návrhy s růžovou
dokáží rozveselit a odlehčit životy lidí, pro něž je interiér určen, těm, kterým má sloužit.

Z důvodu jejího pozitivního psychologického působení na člověka se s úspěchem využívá v místnostech moderních pracovišť či jako součást korporátních barev. Taková firma pak působí přátelsky a vstřícně.

Růžová je barvou radosti, optimismu, kreativity, komunikace, otevřenosti, harmonie a štěstí. Její teplé a uvolňující vyzařování zpříjemní atmosféru v jakémkoliv typu interiéru. Prostoru dodává rys ženskosti a zároveň i náročnosti.

A jak s růžovou pracovat v interiéru?

Monochromaticky – kombinujeme ji s různými tóny růžové
a růžovočervené.

Analogicky – k růžové vybíráme barvy s podobným vyzařováním, jako je například červenooranžová, purpurová, purpurovofialová…

Komplementárně – kombinujeme ji s doplňkovými tóny zelené barvy – podle intenzity růžové s limetovou, tyrkysovou, smaragdovou, listově zelenou, pistáciovou.

S barevnými neutrály a achromy – černou, bílou, smetanovou, šedou, taupé, s hnědými tóny od čokoládové až po latté…

S pomocí těchto kombinací můžete získat atraktivní a působivou barevnou kompozici. Je jen na nás, jakého účinku chceme dosáhnout. Kombinujme podle vlastních pocitů…

Při volbě barevné kompozice a schématu logicky dojdeme k rozhodnutí, kde a v jakém množství růžovou použijeme. Rozhodnout se můžeme různě:
Růžová jako dominantní barva – figuruje na většině plochy interiéru, nejvýraznější částí jsou stěny a podlaha.
Růžová jako doplňková barva – slouží jako akcent, který by měl vyvážit celkovou atmosféru v místnosti. Může být aplikována ve větší či menší míře na nábytku či doplňcích.
Růžová jako kontrastní barva – kontrastuje s další výraznou barvou a je použita zhruba ve stejné (a to znamená velké) míře a intenzitě jako barva kontrastující.

Nyní se vracíme již k jednou položené otázce: Jak docílit toho, aby interiér nepůsobil jako cukrová vata či nekonečný dětský pokojíček (pokud to zrovna není naším záměrem)? Použijeme strategii kontrastu „krásky a netvora“. Růžová v tomto schématu zůstane stále onou sladkou až lehce infantilní, ale my ji umístíme do nečekaného prostředí, které jí pomůže „dospět“ a ukázat lépe své přednosti.

Představte si růžovou v kombinaci se surovým betonem, s technickým kovem, surovým železem či patinovanou zezelenalou mědí, se „saudkovsky“ oprýskanou stěnou, cihlou… Růžová v těchto protikladech vynikne a zároveň bude působit kreativně, nenuceně a sofistikovaně.

Bylo by nespravedlivé nezmínit, že růžová samozřejmě skvěle ladí se všemi materiály, vzory i strukturami, které podtrhnou její přirozenou jemnost, něžnost a harmonii.
Sluší jí jak satén, brokát a hedvábí, tak i len a samet. Nečekaně vyniká na kůži, dřevu, plechu i skle, na hladkých i hrubých plochách. Hodí se jak do technicky strohých, tak i zdobných glamour interiérů, báječně působí v celé ploše nebo jen drobně v puntících, proužcích či kytičkách.

Pokud se budeme držet daných zásad navrhování a nezapomeneme na tolik potřebnou dávku vkusu, odmění se růžová nezištnou službou našim romantickým duším.

Autorky: Jana Hradecká a Alžběta Macíková, www.interierdesignskola.cz

Foto: archiv autorek, Ikea

Tématické články
Co je to vlastně interiérový trend?
Jak pracovat s barvami v interiéru?
Tapety a tapetování - nezasloužil by si váš interiér změnu?
Trendy v bytovém textilu – originální a působivý Craft Industry
Jak na interiér - základní styly interiérů a chyby při zařizování