Začínající zahrádkář se často dopouští pěstitelských chyb, když metodou pokusů a omylů zkouší co na zahrádce poroste. Někdo se z neúspěchu poučí, jiný to zkouší znova a znova, až se buď vzdá nebo si přece jen příroda dá říct. Některé chyby se dají napravit rychle, ale u ovocných stromků trvá náprava několik měsíců a - někdy i let.

Kde se stala chyba?

Jednou z příčin, proč se stromek neujal, bývá nedostatečné ošetření stromku po koupi, a zvláště takového, který není zasazen v kontejneru. Sazenicím   s volnými kořeny zasypanými rašelinou a obalené jutou či fólií se říká prostokořenné. Ty jsou, na rozdíl od kontejnerovaných, choulostivé na zaschnutí kořenů. Hodně také záleží na tom, jak dlouho nám stromek zůstal před výsadbou někde v koutě kůlny. Pokud jsme stromku nedopřáli zálivku před a po výsadbě, nelze si divit, že se k životu probouzí pozvolna či vůbec.

Jak stromek donutit k růstu?

Zasychají-li u nově vysazeného stromku konce letorostů, (jsou silně zavadlé), vyjmeme stromek ze země a prohlédneme kořeny. Jsou-li řezné rány začernalé, obnovíme řez až do zdravého dřeva a stromek naležato ponoříme na celý den do vody. Při opětovném zasazení nesmíme zapomenout na vydatné zalití. Veškeré plané výhony, vyrůstající od kořenů ovocných stromů odstraňujeme.

Zachránit musíte, porazit můžete

Stromky ohlodané zvěří je možné zachránit ještě než začnete sázet jiné. A porazit strom můžete vždycky, ale bohužel – jen jednou. Receptem na záchranu stromku je osvědčený postup zkušených sadařů, kteří si kdysi vařili štěpařský vosk podomácku a neměli žádný stromový balzám ani růstové stimulátory. Nečekejte však zázrak na počkání, ale buďte trpěliví. Teprve za dva roky se ukáže, jak jste byli úspěšní, ale pokud vám strom stojí za trochu námahy, proč se o jeho záchranu nepokusit.

Letos už je na první kroky pozdě, ale uvedeným postupem se dají zachránit i stromky potlučené kroupami. Rány na kmeni či silných větvích jsou vstupní branou pro infekci. Proto je musíme stromu pomoci zacelit. Prvním krokem je získání „obvazu“. Na jaře, ještě před rašením, seřízněte korunku co nejhlouběji a z odříznutých větví ihned sloupněte kůru, kterou ránu na kmínku přeplátujete. Kůru připevníte lýkem a důkladně pokryjete vrstvou štěpařského vosku, aby byla rána chráněna před přístupem vzduchu a nezatékala do ní voda. Vše ještě ovažte měkkým hadříkem. Nejpozději koncem května by měl stromek začít rašit.

K hojení velkých ran na stromku se kdysi používal „babský“, ale účinný recept: stejné množství mazlavého jílu promíchejte v poměru 1:1 s čerstvým kravincem. Kaší zakryjte ránu po celé ploše a ovažte gázou, pytlovinou nebo   mikrotenem. (Kravinec obsahuje látky, které podporují hojení a tvorbu nové kůry i z malých zbytků pletiva právě mezi dřevní a korovou částí). Při déletrvajícím suchu se doporučuje občas zábal provlhčit a neodkrývat plochu dříve než za rok. Po ošetření rány seřízněte zbývající větve nejméně o polovinu, aby nedocházelo k jejich zasychání. Udržíte-li strom do příštího roku, je naděje na jeho záchranu a novou korunu mu vytvarujete později. (Stejným postupem se ošetří i strom po krupobití. Rozdíl je jen v tom, že nečekáme až na příští jaro, ale rány ošetříme ihned, dokud jsou čerstvé.)

Autor: Irena Forejtová